17 Úno 2021

Bloudění blikajícím světem

Proč jsem se odmlčel, proč už tolik nepíšu a kde je mi vlastně konec? Zcela off topic celému blogu, celému profesnímu životu. Přesto, velmi významné skutečnosti mého života.

Občas se mi dostane otázky, co je se mnou. Žádné články, žádné komenty a velmi nízká kapacita pro zakázky. Odpověď bývá velmi strohá. Mám teď problém s očima a nemůžu moc pracovat… Teď mám ale potřebu celý problém rozepsat. Jako uspokojující odpověď i jako vlastní tok myšlenek. Zkusím to zkrátit, budou to jen ty podstatné momenty a vyhlídky do budoucna. 

Celý problém má aktuálně dvě roviny, které se vzájemně protínají – přímo u mě v hlavě. Tou první rovinou je oční vada zvaná heteroforie, česky také skryté šilhání. Nejsem očař ani optometrista, abych zde vysvětlil podstatu nemoci. V principu jde o to, že oči spolu nespolupracují, čímž se výrazně a dlouhodobě namáhají okohybné svaly. Věřte nebo ne, to má dopad na celý organismus. Kdyby mi někdo řekl, že mě od očí může bolet krční páteř, člověk může být unavený, mít problémy s vlastním balancem nebo třeba cítit tlak v uších… Neuvěřím. Jenže sám už jsem poznal, takže věřím a potvrzuji. No ale to jsou jen doprovodné a vlastně snesitelné projevy, mnohem větším problémem je bolest hlavy. Dlouhodobá a intenzivní. 

Bylo léto 2019 a já si pořídil nový pracovní notebook. To jsem ještě nevěděl, že právě začíná peklo. Doslova. Velmi brzy se dostavila silná bolest hlavy, spouštěč byl vždy pohled do obrazovky. Zkoušel jsem leccos. Od cvičení na záda po filtry na obrazovky, různé monitory (v tuhle chvíli jsem vyzkoušel asi 15 různých). Progres byl však nulový. Stav se zhoršoval a někdy koncem roku jsem byl schopen u počítače strávit třeba hodinu denně. Pominu-li osobní život, asi tu nemusím vyprávět, jak jsem to měl pracovně. Bída…

Když už jsem skoro ani nemohl kvůli bolesti používat telefon, úplnou náhodou jsem našel web https://ledstrain.org, kde je lidí jako já  celá řada. Nakonec se ukázalo, že problém nemusí být jen u očí, ale i v technice samotné. Čímž se dostáváme k té druhé rovině. Moderní LED obrazovky se stále větším důrazem na kvalitu obrazu různě blikají. Nemám na mysli jen PWM, ale především problikávání pixelů (dithering). Zdravé oko dokáže takové blikání kompenzovat. To moje nemocné však nikoli. Čímž se právě pomyslně a pro mě  zcela reálně protly ty dvě zmíněné roviny celého problému.

Ono to není jen tak ledajaké blikání (není viditelné okem), ovlivňuje to jak hardware, ale i software, ovladače grafické karty i druh (značka) grafické karty. Vlastně je to zcela komplexní problém, který ještě nikdo nerozšifroval. 

Když už se po návštěvách řady odborníků povedlo mému problému dát jméno (mnohem více se o tom dočtete na blogu zde: https://heteroforie.webnode.cz/l/nocni-putovani-ke-kristalovemu-jezeru), konečně došlo i na léčbu. Nebo spíš na řešení celého problému. Lék na takovou věc samozřejmě neexistuje, zatím jediným dostupným řešením je oční terapie”. Čímž by se mohla částečně eliminovat jedna proměnná celé situace. Ale je to běh na dlouhou trať. Po roční tvrdé práci (denně třeba 30-40 minut cvičení) jednoznačně vidím progres. I když celý rok byl vlastně jedna velká sinusoida. Drobné zlepšení, opět pád dolů a intolerance všeho, co svítí, pak zase pozvolné zlepšení. V praktické rovině to vypadá tak, že mohu trávit před obrazovkou zhruba od 2 do 6 hodin denně, rozděleno do kratších úseků. Teď zrovna je to spíše horší než lepší.

Těm pozornějším určitě neušlo sousloví vše, co svítí“. I to se ukázalo jako problém – citlivost na modré světlo. Dříve jsem to nevnímal, takže ho beru jako jakýsi vedlejší produkt celého mého problému. Navíc je to věc, kterou lze velmi dobře řešit vhodným filtrem nebo fólií. 

Aktuálně pracuji s notebookem, který má pro mě docela přátelskou grafickou kartu a v kombinaci s monitorem, který pracuje na bázi e–ink technologie (http://dasungtech.com/), je to snesitelné řešení. Ale vyhráno ještě není. 

Obavy z toho, jestli moje možnosti práce na PC jsou dostatečně pro uživení, nebo zda jsem s takovým problémem vůbec zaměstnatelný, jsou zcela na místě. Návrat ke standardnímu kancelářskému vybavení je pro mě v tuto chvíli nepředstavitelný. 

A právě celé povídání je tím důvodem, proč o mě nějaký čas nebylo slyšet. S omezeným počtem hodin před obrazovkou jsem si zkrátka musel vybrat. Živobytí, nebo koníček? Odpověď je zřejmá.

Nerad bych ale své velmi osobní povídání končil negativně. Vždy jsem věřil a stále věřím, že se dopracuji do normálního“ stavu… Snad brzy…