01 Lis 2017

Životnost dřevostaveb

Životnost je u dřevostaveb neustále diskutované téma. A právě životnost je jeden z hlavních aspektů, které nás při pořizování vlastního bydlení zajímají, ale jak se mají věci skutečně?

Životnost lze definovat jako dobu, po kterou si daná věc, v našem případě stavba, udržuje vlastnosti, které měla věc ve stavu novém. Tj. plní svůj účel a uspokojuje naše potřeby. Na konci životnosti můžeme danou věc zlikvidovat, případně provést generální opravu.

Na otázku jakou životnost má dřevostavba?” se neodpovídá vůbec snadno. To je dáno tím, že současně využívané technologie se v České republice začaly rozmáhat až po roce 1990. V tomto případě hovoříme o klasických montovaných dřevostavbách z lehkého skeletu, tj. soustavě sloupků a prahů, vyplněné tepelnou izolací. Takových rodinných domů se v loňském roce dokončilo více jak 2 000. Oproti tomu ještě v roce 1999 se dle informací ADMD jednalo o 92 rodinných domů. Jednoduše lze tak říci, že stávající technologické postupy se využívají příliš krátce na to, aby byl někdo schopný odhadnout jejich životnost v řádu desítek let.

O mnoho více zkušeností máme s tradičními technologiemi jakou jsou sruby a roubenky. Na území České republiky není problém narazit na více jak 200 let staré stavby tohoto typu. A navíc, stavby, které stále plní svůj účel. Rozhodně tak nelze tvrdit, že dřevostavby mají nízkou životnost.

Nicméně je pravdou, že široká veřejnost dřevostavby stále vnímá jako něco provizorního, krátkodobého. To si vysvětluji především zkušenostmi s dřevostavbami z dob minulých. Za zmínku stojí třeba finské domky, které byly stavěny v období po druhé světové válce jako dočasné řešení bytové krize. Paradoxně, mnoho z nich stojí do dnes.

Zdroj:  https://ekonomika.idnes.cz/

Životnost stavby se bude odvíjet především od kvality jejího provedení a údržby stavby. Právě údržba, příp. kontrola stavu je klíčová. Při jejím podcenění nevydrží sebelepší zděná stavba.

Z ekonomického hlediska, například pro potřeby oceňování, se běžně  uvažuje životnost dřevostaveb 80 let. Životnost zděných staveb pak 100 let. To ovšem neznamená, že po zmíněné době musí být stavba odstraněna. Pravděpodobně bude ale natolik opotřebovaná, že bude vyžadovat generální opravu.

Zdroj: Vyhláška 441/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Že dřevostavby nemusí být nutně krátkodobým řešením dokazuje i fakt, že někteří výrobci dřevostaveb nabízí až 30 let záruky na konstrukční systém.

Zdroj: www.haas-fertigbau.cz

A možná je na čase uchopit tuto problematiku i z druhé strany. Proč tolik chceme, aby měla stavba dlouhou životnost? Řekněme, že průměrně v rodinném domě žije jedna generace 50 let. Stačí si vzpomenout na to, jak se stavělo před 50 lety, vyhovuje nám tento standard? Jak z hlediska materiálů, dispozice či architektury? Povětšinou ne. A tak vesele přestavujeme. Možná bychom raději bourali, ale to je příliš nákladné. A zde přichází zásadní výhoda dřevostaveb. Jejich odstranění je značně jednoduší a navíc, část materiálu lze zužitkovat. Dle mého názoru vlastně není žádoucí stavět domy na  50 či 100 let. A i kdybych připustil myšlenku, že dřevostavba nemá takovou životnost jako zděná stavba, může se z toho stát výhoda.